Když jsem si v posledním měsíci prohlížela jiné blogy, vždycky se mi moc líbily fotky nafocené ve sněhu. Sama jsem si také takové přála, ale u nás jaksi bylo stále sucho!
Jakmile tedy včera přes noc nasněžilo, hned mi bylo jasné, že se jde fotit. Plusem byla teplota velmi lehce pod nulou, tedy žádný problém lítat dvě hodiny po parku :DD
Ráda bych se také vrátila k minulému článku. Nejen k tomu, že jste mi velice pomohly se vyrovnat s nastalou situací, smířit se s určitými záležitostmi. Psaly jste mi krásná slova podpory a díky tomu vidím, jak úžasné a skvělé čtenářky mám.
Ano, život nám přináší různé situace a na nás je být silné a vyrovnat se s nimi. Není ostuda si přiznat nelehké období, naopak zrovna to přiznání si sama sobě, že některé věci se dějí může být tím krokem kupředu-krokem něco s tím dělat..
Co jsem ale chtěla říci především je podpora pro ty z vás, které se mi svěřily se svými trápeními, s tím, že také prožívají náročnější období a že jsem jim třeba i pomohla s jejich situací tím, že si některé věci uvědomily, zamyslely se nad nimi.
Také děkuji těm z vás, které jste mi napsaly nejen zde veřejně, ale i do emailu ohledně vašich rodin, vztahů s matkami.
Jak jste určitě viděly, své rodinné záležitosti zde neřeším, nikoho nenapadám a zmínka o rodině byla pouze v souvislosti s mojí životní cestou. Tu, kterou už jsem ušla, mám ji tedy za sebou, už nezměním. Nevidím ale důvod, proč se o ní nezmínit, zvláště o věcech, které mne poznamenaly. Navíc jsou to záležitosti, se kterými jsem vyrovnaná a smířená.
Není lehké přijít o část rodiny, vědět že někde mám prarodiče a mladšího bratra. Je to ale jednodušší, než snášet výpady, výhružky a ošklivé chování vůdči svému okolí, svým blízkým, kterých jste bohužel byly svědky i vy komentářích u minulého článku. Pro vaši představu-tohoto člověka jsem neviděla čtyři roky, nesnažila jsem se o žádný kontakt, nikde se nevyjadřovala, pouze to co bylo možné vidět v článku. A jakou to vyvolalo reakci? Sprosté napadání, naprosto nepublikovatelné vyhrožování.
Udělejte si tedy o celé situaci představu samy.
Mrzí mě, že jste toho byly svědkem, ale zároveń třeba vám to přiblíží to, jaká jsem, můj život. Ani můj svět není dokonalý, i já mám svá trápení a nestydím si to přiznat, pracovat na sobě. Těm z vás, které jste na tom podobně a já si vážím toho, že jste se mi svěřily přeji krásný život, s novou rodinou, s lidmi kteří vás mají rádi proto, jaké jste!
Kdo to nepochopil, je to jeho věc. Já se starám sama o sebe, o nikom se nikde nevyjadřuji, nebloudím internetem co bych kde na koho vypátrala, neslučuji se s podivnými anonymními existencemi za účelem ubližovat. Pokud to někoho naplňuje, tak prosím, můj život je někde jinde a jsem za to vděčná. Osudu či bohu? Nevím, prostě tomu andělíčkovi co nade mnou drží ochrannou ruku, pláče spolu se mnou, když jsem nešťastná a tetelí se blahem, když jsem šťastná.